Jestli byl někdo sborovým zpěvem opravdu nepolíben, tak to byla právě Elis. V dětství sice hrála na flétnu a pak v rockové kapele na baskytaru, ale slova jako hlasová výchova, bránice, hlavový tón a podobná slyšela v Arytmii vůbec poprvé v životě. Elišku do sboru přivedla Kačka a udělala opravdu dobře. Eliška je totiž živým důkazem toho, že se zpěvem je možné začít i později a je úžasné sledovat, jak se její nikdy neškolený neotesaný hlas začíná díky Martě čím dál více kultivovat a znít jako krásný, hluboký, sytý 2. alt. Jen ta její koncentrace…