Imana zpívala, stejně jako Lenka, v Pražském dětském sboru. Po ukončení činnosti v PDS se asi 20 let neviděly, až se setkaly na křtu knihy sbormistra PDS prof. Čestmíra Staška. Tam jí Lenka oslovila, zdali by nechtěla zase zkusit zpívat, a Imana dlouho neváhala. Hlasivky sice za tu dobu trochu vyšly ze cviku, ale pod vedením Marty začíná tento sval zase fungovat tak, jak má. Krom toho je Imana takovým dobrým duchem sboru, díky ní se sbor stal právnickou osobou a byla to ona, kdo se s vervou pustil do zlepšování finanční stránky sboru prostřednictvím grantů.